Podzemní továrna Richard

Je fascinujícím a zároveň temným místem s bohatou historií.

Původně vznikla jako důlní komplex poblíž Litoměřic, ale během druhé světové války získala nový účel.

Podzemní továrna Richard nepřestává fascinovat…

Vznik podzemní továrny Richard

Podzemní továrna Richard byla vybudována v roce 1944 na pokyn nacistické říše, která potřebovala zázemí pro svou válečnou výrobu. Původně se jednalo o oblast se zásobami vápence, který se zde těžil již od konce 19. století. Se vzrůstajícími požadavky na výrobu zbraní a zároveň s nutností chránit produkci před spojeneckými nálety začali nacisté plánovat výstavbu podzemních továren, jež by byly ukryty před bombardováním. Továrna Richard tak měla být jednou z těchto „tajných zbrojovek“ pod zemí, kde by se odehrávala klíčová výroba pro německou armádu. Vzhledem k blízkosti lomu a přírodním podmínkám byla lokalita pod Litoměřicemi vybrána jako ideální.

Výstavbu a adaptaci podzemních prostor na továrnu zahájili v roce 1944, a to pod vedením německých inženýrů. Práce však zdaleka nebyly jednoduché. Podmínky v podzemí byly kruté a dělníci, převážně váleční vězni a nuceně nasazení, museli pracovat za velmi nízkých teplot, v nedostatečném osvětlení a v nebezpečném prostředí. Během výstavby vznikly tři hlavní části komplexu, známé jako Richard I, Richard II a Richard III.

Výroba během druhé světové války

V továrně Richard byla zahájena výroba na konci roku 1944, přičemž se zde vyráběly klíčové součástky pro německý válečný průmysl. Nejčastěji se zmiňuje produkce součástek pro motory a tanky, které byly potřebné pro německé vojenské operace. Pro německý zbrojní koncern Auto Union se zde vyráběly části motorů pro tanky Panther a další bojovou techniku. Některé části podzemní továrny Richard byly však až dodnes zcela neodhaleny, a proto stále kolují spekulace o dalších, méně známých činnostech, které zde mohly probíhat, včetně možného vývoje zbraní s tajnými technologiemi.

Do továrny Richard byli nasazeni vězni zejména z pobočného tábora v Litoměřicích, který spadal pod správu koncentračního tábora Flossenbürg. Byli zde vězněni lidé různých národností, převážně Židé, Poláci, Rusové, Francouzi a Němci. Celkový počet vězňů, kteří v továrně pracovali, přesahoval 18 000. Tito vězni pracovali v extrémně náročných podmínkách: trpěli nedostatkem jídla, byli vystaveni násilí, nuceni pracovat v chladu a vlhkosti a riskovali svůj život každý den, neboť práce byla fyzicky i psychicky vyčerpávající. Kvůli nedostatečné lékařské péči a hygienickým podmínkám mnoho vězňů zemřelo na následky nemocí a vyčerpání.

Odhaduje se, že během existence továrny Richard přišlo o život přibližně 4 500 vězňů. Tento údaj se však může lišit, neboť se přesné záznamy nedochovaly. Vězni pocházeli ze všech koutů Evropy a mnozí z nich nepřežili kruté podmínky v táboře ani pochod smrti, který probíhal při evakuaci v roce 1945.

Poválečné využití a tajemství továrny

Po válce byl komplex Richard II využíván primárně pro skladování nebezpečných materiálů, včetně radioaktivního odpadu. Díky svému odlehlému umístění a menší přístupnosti než Richard I poskytoval Richard II lepší podmínky pro bezpečné uskladnění materiálů spojených s poválečným jaderným výzkumem a průmyslem. V tomto prostoru se také údajně prováděla omezená chemická výroba a experimentální činnost pod záštitou státních institucí, přičemž se předpokládá, že šlo o zkoušky nových materiálů a některých chemických látek.

Větší a lépe přístupný Richard I byl zpočátku rovněž zvažován pro skladování radioaktivních odpadů a další průmyslové činnosti, protože by bylo snadnější zajistit jeho logistické zásobování. Podle oficiálních stanov se ale nakonec od tohoto záměru upustilo, protože prostory by vyžadovaly další úpravy a ochranná opatření, aby skladování odpadu neohrožovalo okolí.

O části Richard III, která je nejmenší z celého komplexu, je známo jen velmi málo informací. Zdá se, že po válce zůstala pravděpodobně nevyužitá a na rozdíl od ostatních částí se zde skladovací ani chemická či jiná průmyslová výroba nerealizovala.

Podle zjištění badatele Tomáše Rotbauera, který se věnoval dlouhodobému výzkumu komplexu Richard, přičemž jeho práce zahrnovala přístup k archivním materiálům a výpovědím svědků. Se ukazuje, že kromě radioaktivních látek uložených převážně v Richardu II mohl být v Richardu I skutečně skladován chemický odpad různého druhu.

Tyto informace doplňují představu o poválečném využití továrny, kde se různé části postupně adaptovaly na potřeby tehdejšího průmyslu a výzkumu, často s minimální dokumentací, nejasnou evidencí a střetem zájmů.

Zajímavosti o továrně Richard

Jednou z nejzajímavějších a nejtemnějších kapitol je, že nacisté ve svém podzemním areálu údajně testovali různé válečné technologie, včetně některých zbraní nebo materiálů, které měly být odolné proti spojeneckým útokům. Dodnes se vedou spekulace o tom, zda zde nebyly vyvíjeny i některé z projektů v oblasti chemických zbraní, nebo dokonce výzkumy související s nukleární energií.

Komplex je dodnes předmětem zájmu historiků, badatelů a turistů, ale také lákadlem pro milovníky záhad a tajemství.

Fotografie byly pořízeny v letech 2011-2016. Byly pořízeny různou, často starou a nedostatečnou fototechnikou a často i s nedostatečným světlem. Jsou zde čistě pro informační účely.

Děkuji za pochopení.

Také si můžete prohlédnout další část článku.

V další části článku jsou mnohem kvalitnější fotografie, foceny kvalitní technikou a to krátce před zapečetěním místa.